Konec geo-blockingu v e-shopech

„Nařízení o tzv. geo-blockingu se věnuje třem oblastem. Tou první je otázka samotného přístupu k internetovému obchodu ze všech států EU. Druhou je zákaz odlišných podmínek pro nákup v e-shopu z různých států společenství, třetí pak nepřípustnost diskriminace v souvislosti se samotnou platbou za objednané zboží,“ uvedl výkonný ředitel APEK Jan Vetyška. Každý z těchto bodů má za cíl usnadnit spotřebitelům přeshraniční nákup a odstranit tak bariéry na vnitřním trhu EU. Současně ale zároveň nepřináší povinnost obchodníků dodávat zboží po celé Evropě.

Zákaz automatického přesměrování

Do účinnosti nařízení se nakupující mohou setkat se situací, kdy si chtějí prohlédnout zboží na zahraničním e-shopu. Ten je však bez možnosti volby přesměruje na svoji lokalizovanou verzi. A spotřebitel tak má přístup pouze k místnímu internetovému obchodu. To je jedna ze zásadních věcí, která se od 3. prosince 2018 změní.

„Obchodníci již nadále nebudou moci zákazníka přesměrovat mezi různými internetovými adresami bez jeho souhlasu. Pokud tedy český zákazník bude chtít vyhledávat zboží v německé verzi e-shopu, který má i českou verzi, nesmí být automaticky přesměrován jako dosud,“ popsal Vetyška. „Současně platí, že i při přesměrování se souhlasem nakupujícího musí obchodník umožnit návrat do původního on-line obchodu.“

Doručí e-shop objednávku?

Jedním z klíčových bodů nařízení, který však není vždy chápán zcela správně, se týká přístupu zákazníků ke zboží a službám uvnitř EU. Obchodník tak nesmí uplatňovat odlišné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti či bydliště zákazníka, který chce v jeho e-shopu nakoupit. To však neznamená, že by internetový obchod musel doručit zboží kamkoli v Unii či by pro jednotlivé státy nemohl nabízet odlišné služby či ceny zboží. Rozdílný přístup obchodníka však nemůže být založen na státní příslušnosti, místě bydliště nebo místě usazení zákazníka.

„Obchodník nesmí odmítnout zákazníka z EU pouze na základě jeho bydliště či státní příslušnosti. Pokud si takový nakupující bude chtít objednat zboží v rámci států, do kterých prodávající zboží dodává, mělo by mu to být umožněno. Jako Čech si tak budu moci objednat balíček v rakouském e-shopu, aniž by mě obchodník mohl rovnou odmítnout. Současně ale, jestliže tento internetový obchod dodává zboží pouze v Rakousku, neexistuje povinnost zboží dodat do ČR. Zákazník si ovšem může zboží nechat doručit v Rakousku a tam si jej vyzvednout či nechat dodat jinou cestou,“ uvedl Vetyška. V takovém případě navíc platí, že obchodník se při takovém prodeji musí řídit mimosmluvními požadavky stanovenými místními zákony. Prodávající tak nemusí mít nastudovanou legislativu všech zemí společenství. Současně nemusí dodávat zboží, na které platí omezení v rámci místních zákonů.

Stejná služba za stejnou cenu

V oblasti služeb je situace poměrně jasná. Jestliže si zákazník bude chtít objednat službu v jiném státě EU, neměl by při jejím výběru být zatížen jinou cenu. Pronájem auta v Belgii by tedy měl být pro spotřebitele za stejných podmínek, ať si jej objednává on-line z Bruselu nebo Paříže.

Nepřípustná je také diskriminace z důvodů souvisejících s platbou

Posledním bodem, který nové nařízení o geo-blockingu přináší, se zabývá omezeními ze strany obchodníků na základě způsobů platby. Také v tomto případě platí jednoduché pravidlo – obchodník nemůže odmítat dokončit objednávku či přijmout platbu na základě toho, že platební prostředek byl vystaven v jiném státě EU či v podobných případech.

„Jestliže obchodník přijímá platbu kartou, nemůže jí odmítnout jen proto, že karta byla vydána v jiném státě EU. A to za podmínek, že jde o platební metodu, kterou nabízí na e-shopu a je provedena v měně, kterou prodávající přijímá,“ doplnil Vetyška.

Konec geo-blockingu se blíží

Od 3. prosince, kdy nové nařízení nabyde účinnosti, tedy padnou určitá omezení zákazníků internetových obchodů v Evropské unii. Současně však toto nařízení chrání obchodníky před povinnostmi, které by pro ně mohly být likvidační. Zákazníci si tedy mohou objednat zboží či služby v celé EU, nemohou ale očekávat dodání objednávek tam, kam obchodníci se svými aktivitami necílí.

„Při přeshraničním nákupu v EU je tedy třeba zachovat selský rozum. Obchodník, který nechce dodávat zboží z ČR do Španělska, tak činit nemusí. Zároveň ale nemůže odmítnout předem objednávku obyvatele Španělska, pokud si může zboží vyzvednout v ČR či nechat jinak doručit z ČR do Španělska. Věřím, že toto nařízení bude pro obchodníky i zákazníky nakonec přínosné. Je však nutné nemít přehnaná očekávání a nároky na provozovatele internetových obchodů,“ uzavřel Vetyška.