IT ve školství v době covidu pohledem ředitele školy

Řada firem své služby poskytuje i segmentu školství, což je oblast, která má za sebou velmi náročný rok. A před řadou velkých výzev bude stát i v následujících měsících a letech. Rozhovor s Emilem Kudrnovským vznikl během posledních týdnů minulého roku.

Můžete nám v úvodu stručně říci něco o vaší škole?

ZŠ a MŠ Bílá Třemešná je příspěvkovou organizací obce Bílá Třemešná (náš zřizovatel), která zajišťuje základní vzdělávání pro 220 žáků ZŠ a 70 dětí MŠ. Kromě toho zajišťujeme činnost školní družiny a školního klubu, dále školní knihovny, školní jídelny a v letních měsících organizujeme příměstské tábory. Jsme středně velká venkovská škola se 42 zaměstnanci a ročním rozpočtem ve výši 26–28 milionů korun.

Jak byste hodnotil situaci ve vaší škole ve smyslu výbavy IT technikou a moderními technologiemi obecně?

Vzhledem k tomu, že v letošním roce doběhla plánovaná obnova ICT, jsme na tom velmi dobře po stránce hardwarové – kromě dataprojektorů v kmenových třídách a několika tiskáren je veškerá technika mladší než dva roky (150 PC HP ProDesk, 60 notebooků Dell řady Latitude a HP řady ProBook, interaktivní projektory Epson, server HPE ProLiant včetně záložního zdroje APS, multifunkční tiskárny Epson Workspace, aktivní prvky sítě).

Ale předchozí rok 2019 byl krušný… Kvůli zpoždění jednoho dotačního projektu jsme museli učit na osm let starých zařízeních (PC, terminály i server), což obnášelo časté výpadky, nefunkčnost, morální zastaralost a logicky se začala projevovala i „únava“ a rezignace uživatelů (učitelů) používat při výuce IT. Pokud by tento stav přetrval delší dobu, mělo by to fatální následky na kvalitu vzdělávání.

V naší škole jsou všichni pedagogičtí pracovníci zvyklí na IT až od roku 2012. Věřte tomu nebo ne, ale v prosinci 2011 v celé organizaci byly čtyři funkční počítače – ředitelna, sborovna, účetní a vedoucí školní jídelny. Jak to asi vypadalo na ostatních školách v ČR? Od tohoto roku běžně učitelé používají služební e-maily, elektronickou třídní knihu, sdílené úložiště, prezentace aj. Postupně přecházíme na cloudové technologie.

Zpět do současnosti: Učitelé za těch osm let využití IT ve výuce mají dostatek učebních materiálů v elektronické podobě, využívají elektronické učebnice a výukové portály včetně testování.

Jakou roli sehrálo IT vybavení a technologie v roce 2020, který byl výrazně poznamenán distanční výukou zavedenou ve snaze zastavit pandemii nemoci covid-19?

Klíčovou… Díky elektronické žákovské knížce v informačním systému Škola Online, který využíváme od roku 2012, jsou všichni zvyklí v něm pracovat – jak učitelé a žáci, tak i rodiče. Proto v březnu 2020 nebyl problém „přepnout“ do elektronického režimu a sdílet informace a podklady pro výuku. Na jaře 2020 jsme podklady pro výuku v listinné podobě předávali pouze dvěma žákům. Teď na podzim díky zapůjčené technice žákům a zajištěnému připojení jedeme online výuku na 100 %.

Jak se s touto situací žáci a učitelé na vaší škole vypořádali?

Březen i duben 2020 byly ve znamení hledání vhodného řešení, přípravy technologií a školení. Pořídili jsme vizualizéry (EPSON ELP DC21), posílili konektivitu (z 30 Mbps na 100 Mbps), obnovili aktivní prvky počítačové sítě (switche), připravili bezpečný systém pro online výuku na platformě MS Teams a proškolili pedagogy i žáky (rodiče).

Díky tomu jsme v průběhu května přecházeli na online výuku, která u některých tříd přetrvala až do konce června. V té době byla online výuka v naší škole převážně ve formě videokonferencí. Nyní na podzim přibyly do online výuky interaktivní prvky (whiteboard, interaktivní tabule, testy či online výukové hry apod.).

Jaká jsou z technologického hlediska největší úskalí tohoto způsobu výuky?

• zajištění konektivity a IT vybavení domácností, zejména v případech většího počtu uživatelů v domácnosti – v jeden časový okamžik se mohou doma vzdělávat tři děti a rodiče jsou na home officu;

• zajištění bezpečnosti online prostoru před útoky třetích osob;

• absence jednotného školního informačního systému pro distanční vzdělávání.

Jaká z toho pro vaši školu vyplynula praktická ponaučení? Reagovali jste již nějak – například pořízením nějaké nové výbavy?

Jak již bylo řečeno výše, na jaře jsme reagovali okamžitě – kamery (vizualizéry), posílení konektivity, základní software a zaškolení.  Na podzim hrály roli zejména metodiky, ucelení možností online výuky s větším využitím interaktivity pomocí utilit vhodných pro distanční výuku. Ale stále to ještě není ono a do budoucna určitě máme na čem pracovat.

Myslíte, že se vzhledem k průběhu roku 2020 začne stav IT ve školství měnit a posunovat směrem k modernějším technologiím vhodným právě i vzhledem k distanční formě vzdělávání?

Určitě, byl to významný impuls napříč celým českým školstvím. Např. videokonference běžně využívají firmy více než deset let, a teď jej byly konečně donuceny použít i školy. Neměly by naopak být školy mezi těmi prvními?

Jak náročné je dnes ve školství držet krok s moderními IT trendy?

Je to náročné – jednak finančně, ale zejména mentálně…  To vidí každý rodič doma sám, vidíme to i my ve škole.

Problémy jsou dva:

• Za běžného provozu se nestíháme zdokonalovat a držet krok s moderními IT trendy;

• je obtížné držet krok a vyučovat za pomoci moderních technologií, protože ty do škol často dorazí až v momentě, kdy již příliš moderní nejsou. Bohužel.

Respektive – co je dnes vlastně moderní IT trend? Vyučovat pomocí 20 let staré prezentace v PowerPointu to asi nebude. Pro mě je moderní např. virtuální realita – v distanční výuce ideální prostředek.  Žáci si doma nasadí brýle a „vstoupí“ do virtuální třídy, kde učitel vede výuku jako ve škole. Když to umí počítačové hry, proč by to nemohl umět školní systém v reálném čase? Proč na to MŠMT nevypíše nějaký tendr?

Kde dnes vidíte největší rezervy, které školy vzhledem k výuce a výbavě IT mají?

Hardware dnes ve většině škol není problém, resp. u těch škol, co se nebojí dotací. Protože z provozních prostředků, které tečou ze státního rozpočtu přes rozpočty zřizovatelů, na obnovy IT zařízení moc nezbývá (o inovacích nemluvě).

Největší rezervy jsou v programovém vybavení – informační systémy škol nejsou připraveny na distanční vzdělávání. V tom jsme všichni ve fázi improvizace (přepínání mezi okny různých aplikací, nastavování zařízení apod.).

A sebekriticky musíme přiznat, že je to i o lidech – nedostatečné finanční ohodnocení a špatné podmínky pro práci pedagogů v posledních 20 letech se jednoznačně projevily na stavu pedagogického sboru českého školství – stoupá průměrný věk pedagogů, a ne všichni jsou zrovna kreativní a podporující inovace, v IT pak obzvláště.

Jak náročné je získávat finance? Jak financování probíhá?

Dovolím si říci, že to je v dnešní době jeden z hlavních úkolů ředitele školy (ať si na MŠMT či ČŠI říkají o úkolech ředitele, co chtějí…). Pokud ředitel nesežene finance na zajištění základního vybavení IT, nemůže po učitelích chtít výuku s využitím moderních technologií, a tedy inovativně vzdělávat. To je jako když tesař ručně zatlouká hřebíky kladivem a přitom ví, že může použít specializované zařízení a být efektivnější…

Snažíme se obnovovat IT po 5–7 letech. Konkrétně ve finančním plánu naší organizace počítáme s obnovou stávajících zařízení IT (9 mil. korun), s inovacemi IT (1,5 mil. korun) a s provozem a údržbou IT (v průměru 0,6 mil. korun ročně).

Finanční zdroje na ICT tvoří prostředky ze: a) státního rozpočtu: zanedbatelné, max. na výukové programy do 50 tis. korun ročně, b) příspěvek zřizovatele: na ICT vychází u nás ročně cca 0,6 mil. korun + nárazově 0,5–1 mil. korun, c) dotační prostředky EU, MŠMT či kraje, dle zaměření projektu a operačního programu.

Realita naší školy: na zajištění obnovy a rozvoje ICT organizace je potřeba v horizontu 5–7 let částka 10 milionů korun (bez provozních nákladů). Cca 3 mil. korun jsou v reálných možnostech zřizovatele, na zbývajících 7 mil. korun je třeba každou periodu 5–7 let najít finanční zdroj v potřebné výši nebo snížit kvalitu a dostupnost ICT. Nutno dodat, že i obnova po sedmi letech se některým zástupcům zřizovatele těžko obhajuje… Komentáře typu: „Mám doma deset let starý počítač a stačí mi, proč by to nemohlo stačit dětem ve škole“ nám hází klacky pod nohy a brzdí rozvoj vzdělávání.

Udržitelnost a rozvoj ICT naší školy se neobejde bez dotačních prostředků EU. Příprava a uskutečňování projektů na druhou stranu generuje další náklady na administraci a řízení projektů a veřejných zakázek, povinnosti na vedení školy i zřizovatele, vytíženost dalších zaměstnanců zapojených v projektech. Proč ty peníze školám nedají rovnou namísto plošně vypisovaných dotací?

Spoléháte při shánění výbavy a její inovaci na místní dodavatele, nebo preferujete větší a prověřené firmy?

Kombinujeme místní dodavatele i větší prověřené firmy dle rozsahu zakázky, zaměření i dostupnosti.

Vycházejí vám dodavatelé vstříc? Uvítali byste např. z jejich strany nějakou pomoc? Jakou další pomoc a od koho byste případně uvítali?

Se stávajícími dodavateli nemáme problém. My máme své požadavky, oni je za určitý obnos do daného data splní – to je obchod. Jiné požadavky naše škola vůči IT dodavatelům nemá.

Nicméně z pohledu dalšího rozvoje školství bych uvítal:

• vývoj a implementaci komplexního školního informačního systému pro prezenční a distanční výuku;

• nové informační technologie pomoci aplikovat ve školství dříve a rychleji;

• pomoc při hledání finančních zdrojů.

Také bych byl rád za solidní tržní prostředí – např. nedávná fúze několika dodavatelů školních informačních systémů mi dělá vrásky na čele. Monopol v této oblasti nepřispěje k jejímu dalšímu rozvoji.

Co by vám v oblasti IT nejvíce pomohlo a uvolnilo ruce?

Jak jsem již zmínil, jedna věc je pořízení vybavení ICT a věc druhá, ještě důležitější, je jeho reálné využití.

• Na pořízení potřebujeme potřebné finanční prostředky, a to je ve spolupráci se zřizovatelem řešitelné ze 30 %.

• Reálné využití ICT znamená zdařilou implementaci do výukového procesu, a to není vždy jednoduché – každý pedagog používá různé metody, proto i k využití ICT přistupují různě. Dále ICT ve školství naráží na nesystémovost vývoje a volný trh s výukovými programy různé kvality.

• Pro další rozvoj IT ve školství je nutné systematicky pracovat na zlepšení konektivity vzdělávacích institucí a zajištění jejich bezpečnosti.