Quo vadis, online výuko?

Od začátku pandemie nemoci covid-19 prudce vzrostlo používání Zoomu a podobných produktů. Lidé se snaží být nablízku alespoň virtuálně, když už jsou nuceni se fyzicky distancovat a udržovat bezpečnou vzdálenost. Pro některé služby se stalo video alfou a omegou, zatímco pro ostatní – jako například pro restaurace a maloobchod – nemá valný užitek.

Jedním z kontroverznějších segmentů je vzdělávání. Vznikají debaty o tom, zdali lze děti ze základních a středních škol vzdělávat na dálku efektivně. Na nedávné digitální konferenci Zoomtopia věnované několika průmyslovým odvětím se zabýval Zoom také vzděláváním.

Z jedné (covidové) vlny do druhé

Zkušenosti učitelů z různých částí světa se příliš neliší. Dostavuje se větší či menší frustrace, protože virtuální výuka je neskutečně náročná a přináší s sebou úplně nové výzvy. Těžkosti nastávají především při spolupráci vrstevníků v menších skupinách, což je nezbytná součást vyučování v jakékoliv třídě. Je extrémně obtížné efektivně řídit třeba čtyři skupiny najednou. Ve třídě učitel slyší, o čem skupiny diskutují, jestli se drží tématu, nebo nikoliv, a v případě nutnosti je může nasměrovat správným směrem. Zvládnutí podobného úkolu ve virtuálním prostředí je časově náročnější, občas nemožné.

Pandemie víceméně všechno zastavila už v březnu a od té doby se školy snaží vymyslet účinnou strategii, jak by se jejich studenti mohli učit z domova. Zoom je videokonferenční platforma, kterou si většina škol vybrala díky jejímu snadnému použití; umožňuje účastníkům společné setkávání a sdílení informací na obrazovce nebo v chatu.

Krátká doba soustředění

Jedna věc, kterou zatím Zoom bohužel neumí, je udržet pozornost studentů během videohovorů – tento problém se týká hlavně dětí v nižších ročnících. Žáci základních škol se učí podle pokynů učitele, ve třídě vnímají jeho gesta a mimiku. Vyučujícím se naopak dostává v reálném vyučování feedback při pohledu na třídu – jak studenti sedí na židli, jaké emoce vyjadřují, jak se během výuky projevují, jak reagují na jeho pokyny – a tohle všechno ve virtuálním prostředí chybí.

Pro druháky nebo třeťáky je téměř nadlidský úkon, aby zůstali soustředění po celou dobu online výuky. Hrají si na židli, odcházejí od obrazovky, stěžují si, že se nudí, rozptylují je sourozenci nebo domácí mazlíčci nebo mají problém se samotným připojením…

Zoom nedávno vyvinul řadu nových funkcí, které umožňují učitelům a studentům, aby se virtuálně vyjádřili způsobem, na jaký jsou zvyklí. Mohou komunikovat pomocí emoji, které po pěti vteřinách zmizí, aniž by došlo k narušení videohovoru. Emoji jsou zábavné, spolehlivé a efektivní při interakci s dětmi zejména proto, že se používají v každodenním životě a žáci jsou na ně zvyklí.

Rozumíte všichni? Copy that

Další účinnou strategií, jak zapojit studenty, která se osvědčila hlavně u starších dětí, je dotazování. Učitel se ptá na doplňující otázky, aby posoudil úroveň porozumění studenta. Vzájemně mohou komunikovat také prostřednictvím chatu. Někteří studenti se necítí dobře, když musejí používat video, jiní nemusejí mít dostatečné připojení k internetu. V obou případech představuje chat funkční alternativu.

Technologie i nástroje pro výuku se zdokonalují a s nimi přicházejí i nové funkce. Přesto jsou to všechno ale pořád jen nástroje a jejich největším nedostatkem je, že nedokážou nahradit praktické učení. Před pandemií neseděli studenti celý den před počítačem. Spolupracovali se svými spolužáky, zapojovali se ve skupinách, účastnili se projektů, týmových sportů a mnoha dalších akcí, které jsou momentálně v nedohlednu.

Nové technologie

Děti se nejlépe učí pomocí fyzických hmatatelných předmětů, proto mohou býtv online prostředí nejisté. Bývalý výkonný ředitel společnosti Blackboard, Michael Chasen, řešil podobný problém, když na dálkovou výuku přecházely i jeho děti. Chasen použil vývojovou sadu softwaru Zoom a vytvořil Class for Zoom, která přibližuje distanční výuku skutečnému zážitku z hodiny ve škole.

Nový software se dodává s výukovými i naučnými nástroji, které momentálně v Zoomu chybějí. O čem je řeč? Možnost distribuce úkolů online, kvízy a testy, které mohou studenti vyplňovat v reálném čase. Vylepšené uživatelské rozhraní zobrazuje studenty v přehledném seznamu, aby bylo na první pohled zřejmé, kdo se účastní lekce, a zároveň učitelům přiřazuje pevné místo na obrazovce.

Žáci se snadno nechají rozptýlit a od aktivní účasti na výuce je odradí i to, že si učitel hned nevšimne jejich zvednuté ruky, když chtějí na něco odpovědět. V lednu, kdy se očekává spuštění Class for Zoom, se údajně žádná zvednutá ruka už neztratí. S novou funkcí „hands raised view“ budou učitelé schopni vyvolávat děti postupně – podle toho, kdo zvedl ruku jako první. Navíc studenti, kteří se odváží na počítači zabývat něčím jiným než videokonferencí, budou přesměrováni zpátky na Class for Zoom, jakmile tato aplikace nebude jejich primárním otevřeným oknem. Dodatečné otázky budou moci učitelé zodpovědět v individuálních diskusích, aniž by účastníci museli opustit prostředí Zoomu.

Učení na dálku = mučení?

Vrátí se školy ještě někdy do normálu? Technologie zmenšují propast mezi fyzickým a virtuálním vyučováním, proto společnosti jako Zoom musejí přijmout tuto výzvu a vypořádat se s ní. Nemůžeme se ohánět základními nástroji a očekávat, že propast ve vyučování se nějak překlene nebo že ji zaplní rodič či učitel. Vývojáři a prodejci by místo toho měli dodat platformám nové funkce, které zaručí dynamický a pohlcující zážitek. Není potřeba replikovat učebnu, ale změnit způsob, jak udržet děti zapojené do světa, který bude dominovat naší nejbližší budoucnosti.

Autor textu: Lada Válková