Tisk a jeho trendy dnes i zítra

Sotva si dnes můžeme otevřít libovolný časopis o moderních technologiích a nenarazit na článek, který by byl věnovaný 3D tiskárnám. S nadsázkou řečeno, o tiskových řešeních se takto věhlasně a všeobecně mluvilo snad naposled v polovině patnáctém století, při vynalezení knihtisku. Laikovi tak přijde, že mimo vývoj 3D se toho v tiskovém průmyslu zase tolik neděje. Jenže nic není dál od pravdy.

I dvourozměrný, tradiční tisk zažívá s příchodem nových možností digitalizace renesanci a kolem 93 % lidí spjatých s 2D tiskem se domnívá, že přichází doba nebývalé expanze tohoto odvětví. Rodí se nové možnosti, nacházejí se dřív netušené cesty, které přináší Průmysl 4.0. Je sice pravda, že se pomalu upouští od klasických metod a poslední roky stagnuje a klesá poptávka například po ofsetovém tisku, kterým se tisknou již jen noviny a magazíny. Jenomže stará řešení zkrátka odcházejí a na jejich místo nastupují nová. Jde pouze o postup evoluce, který můžeme sledovat všude. A tak na jeho místo přichází tisk digitální, pomocí ultrafialových LED diod nebo jiné hybridní postupy.

Ještě vyšší podíl automatizace

Velký „boom“ v následujících letech čeká odvětví takzvané flexografie. Očekává se, že v horizontu dalších tří let vzrostou investice do této technologie o více než 2,3 %, čímž bude trh v roce 2023 mít hodnotu skoro 200 miliard dolarů. Tato metoda v češtině známější jako flexotisk je využívaná především při printu na různé druhy fólií, papíru, lepenky a kartonu, při níž se používají rychleschnoucí barvy. Jde o nejpoužívanější metodu pro potisk obalů a obalových materiálů. Tudíž je předurčena pro velkonákladový tisk a rozhodující roli na tomto rozvoji bude opět hrát automatizace a orientace na potřeby zákazníků. A ti zcela jasně říkají své „ne“ plastovým obalům. Ve vývoji se díky tomu nacházejí nové, rozložitelné materiály a přirozeně odbouratelné barvy.

Plast ale neustupuje úplně. Zatímco mizí z obalů, stává se vhodnou náhradou za příliš cenný papír. Při správném postupu mohou být dokumenty vytištěné na listech s vysokým obsahem plastových vláken teoreticky zcela recyklovatelné. Takové materiály se již využívají při pokročilém LED UV tisku, ve kterém je arch z tepelně odolných umělých hmot ošetřen jinak neviditelnou vrstvou, která po vystavení UV světla na povrch propustí barevný pigment. 

Ke zdaleka největšímu rozvoji však dojde v oblasti tisku digitálního. Tato prognóza dává logiku, neboť trendem je a nadále i bude rychlost tisku, jeho dostupnost a flexibilita. To vše tato metoda splňuje. Digitální tisk nabízí zákazníkům vyšší míru kontroly ve fázi výroby i konečného produktu, navíc je mnohdy ekologičtější. Ostatně, o ekologii tisku toho v následujících letech uslyšíme hodně. Společnost Toshiba nedávno oznámila vývoj technologii přepsatelného tisku, který dovoluje chyby jednoduše vymazat tím, že speciálně upravený papír vystaví vysokým teplotám. Tím se ušetří nejen tiskový materiál, ale i náklady. Digitální tisk, při kterém odpadá potřeba výroby nějaké tiskové formy je také nejlépe uzpůsoben možnostem cloudového tisku a jiným online platformám.

Metody a materiály budoucnosti

S již zmiňovanou metodou využívající UV světla jde ruku v ruce poměrně nová technologie v angličtině označovaná jako digital embossing. I ta využívá materiálu, na jehož povrchu se nachází inkoust, který je nahým okem jednoduše nepostřehnutelý. Pomocí ultrafialového záření se však materiál nezabarvuje, ale naopak deformuje. Podobně jako u klasické ražby, kterou můžeme najít třeba na vizitkách tak papír na některých místech vystoupá do popředí, jinde se zase upozadí a vytváří tím plastické efekty. Na rozdíl od ražby se ale nedeformuje samotný papír, ale jen jeho povrchová vrstva, takže je možné plasticky tisknout z obou jeho stran a bez snížení gramáže, nebo poškození papírových vláken mechanickou silou. Navíc je tato metoda také mnohem přesnější, dovoluje vytvářet dramatičtější výjevy a umí pokrýt větší plochy, než jen malou pozvánku, nebo záhlaví menu v drahé restauraci.

Novinkou je také tisk nanografický, který představila firma Landa Corporation. Jeho kouzlo se skrývá v barvě, která obsahuje nanočástice o velikosti maximálně několik desítek nanometru. Nejde o žádné malé robůtky, ale granulové, na světlo a magnetická pole citlivé částečky, které při tisku plní hned dvě úlohy: říkají barvě, jak se má na papíře rozprostřít a jak hluboko se do něj vpít, a tedy určují, jaký odstín pigmentu má barva vytvořit a pak, po zaschnutí, stanovují, jak se má od povrchu odrážet světlo. Barevné možnosti ofsetového tisku se tím rozšiřují o 15 % a konečný výtisk je odolnější proti poškození i vodě.

Voděodolné jsou pak také výrobky tisknuté na papír z kamenného prášku. Nejde vlastně ani tak o papír, protože archy jsou vytvořeny z polyethylenových vláken s vysokou příměsí minerálního materiálu, uhličitanu vápenatého. Materiál se chová jako obyčejný papír, dá se na něj psát, malovat i tisknout. Výroba je ekologická do té míry, že šetří světové lesy, využívá jen relativně malé množství vody a materiál je recyklovatelný. Problém je s jeho velmi nízkou biologickou odbouratelností.

Některé nové materiály a metody, jako třeba zmíněný embossing, jsou ještě v plenkách, a tak jde v současnosti o dost drahý špás. Blízká budoucnost však slibuje, že tyto postupy budou stále levnější a přístupnější a vysoce kvalitní a moderní tiskové metody si budou brzy moci dovolit větší spektrum zákazníků.