Většina zadavatelů softwarových projektů má negativní zkušenosti

Vývoj softwaru na zakázku se od vývoje takzvaně in-house zásadně liší. Klíčovým bodem je správné nastavení modelu spolupráce, který vede k dlouhodobému partnerskému vztahu mezi zákazníkem a dodavatelem.

Aktuální průzkum výzkumné agentury Brand Brothers ukázal, že devět z deseti zadavatelů vývojových projektů se setkalo se situací, kdy byl překročen rozpočet. Většina měla rovněž zkušenost s tím, že nebyl dodržen původně dohodnutý termín.

„Zadavatelé už při výběru vývojářské firmy vyžadují předložení velmi přesného rozpočtu a stanovení závazných termínů dodání. Při vývoji softwaru ale mnohdy ani jedno z toho nelze předem stoprocentně určit. Zákazník například v průběhu projektu zásadním způsobem změní zadání nebo požaduje doplnění nových funkcionalit. Dodavateli vznikají vícepráce a prodlužuje se termín dodání. Na začátku spolupráce nemají dodavatelé většinou dostatek informací a nezbývá jim mnohdy nic jiného než nabídnout jakousi iluzi garance. Jakmile se začne bořit, je projekt většinou už v takovém stavu, z něhož není cesty zpět. Následuje nespokojenost a napětí jak na straně zadavatele, tak i dodavatelské firmy,“ myslí si Radek Petr ze společnosti MoroSystems.

Důležité je hned v úvodu správně nastavit spolupráci, aby přinesla kýžený výsledek, a nikoliv zklamání. Výchozím bodem je prověření dodavatele, a to nejen podle tvrdých metrik, na kterých jsou primárně výběrová řízení stavěna, ale na hmatatelných metrikách. S vývojářskou firmou se také vyplatí dopředu absolvovat modelový projekt, kdy se zjistí, jak dodavatel komunikuje a zda je schopen fungovat i pod tlakem. Důležité je rovněž zjistit, jestli tým zapojený do výběrového řízení bude i týmem, který bude následně vývoj zajišťovat.

Radek Petr k tomu dodává: „Zadavatel i externí vývojářská firma si musejí v úvodu spolupráce navzájem otevřeně přiznat, že na samém začátku projektu existuje mnoho neznámých, ačkoliv si většinou myslíme pravý opak. Vývoj softwaru je velmi komplexní doménou, má svá specifika a liší se od většiny jiných oborů, u nichž si lze výstup lidově řečeno osahat.“

Na začátku spolupráce je také nutné správně formulovat potřeby. Častým kamenem úrazu totiž je, že se zákazník pouští do návrhu řešení, aniž by správně formuloval potřeby a skutečně znal svůj problém. To často vede k tomu, že vzniká řešení, které v podstatě problém neřeší nebo ho řeší jen částečně a klient zbytečně přichází o spoustu peněz.

Samotné řešení je nutné budovat postupně s vysokou mírou zapojení klienta a častým ověřováním, že se projekt ubírá správným směrem. Jinými slovy je potřeba následovat agilní hodnoty a principy. „Osvědčilo se nám pojmenovat zodpovědnosti a ty si společně s klientem rozdělit a fungovat jako jeden tým, nikoliv jako dva, které se snaží přísně střežit své mantinely. V tomto pojetí je primárním určujícím prvkem kvalita spolupráce, ne kvalita smlouvy o dílo,“ dodává Radek Petr.