Software z druhé ruky: Otázky & odpovědi

Existuje legální nebo originální software a software pirátský, tedy nelegální, bez správné licence, padělaný… V posledních letech se objevil také tzv. second hand software neboli originální software, jehož nadbytečná nebo deaktivovaná licence se přeprodává jakožto druhotná licence. Mohli bychom říct, že jde o takový udržitelný nebo „recyklovaný software“. Je legální? Vyplatí se? A kdy může jeho používání způsobit problémy?

Druhotný, recyklovaný, přeprodávaný software se stal zajímavým byznysem. Software nepodléhá opotřebení, takže se nabízí možnost jeho přeprodeje, aniž by byla negativně ovlivněna jeho funkčnost. Jenže kolem druhotného softwaru stále panuje několik nejasností. Pojďme si přiblížit formou otázek a odpovědí, jak to vlastně je.

Největší problém druhotných softwarových licencí je, že se zde často vyskytuje pirátský software (nemusí jít přitom o případ, kdy vám prodejce předá vypálené CD se sériovým číslem na lepícím papírku, ale jde i o nevhodné/nadužívané licence a podobně). Splnění podmínek pro to, aby byl druhotný software legální, není jednoduché, jak řada prodejců uvádí.

Co je software s druhotnou licencí?

Druhotná licence je označení pro přeprodávané nadbytečné licence nebo licence, které byly řádně deaktivovány. Takové licence se mohou znovu prodávat podle platné legislativy EU, přičemž jsou výrazně levnější než licence nové/originální.

Je software s druhotnou licencí legální?

Ano, je legální prodej i užívání softwaru s druhotnou licencí, avšak je nutné splnit několik podmínek. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve věci UsedSoft GmbH proti Oracle International Corp. (rozhodnutí ze dne 3. července 2012, případ č. C-128/11) specifikoval podmínky, které musejí být splněny, aby byla druhotná licence legální. Tyto podmínky musejí být splněny pro vyčerpání práv a zákonné užívací právo dle ustanovení článku 5 odst. 1 směrnice 2009/24/ES.

V zájmu dodržení zmíněné evropské směrnice o softwaru 2009/24/ES a rozsudku Evropského soudního dvora z července 2012 by měl být legitimní dodavatel sekundárního softwaru schopen prokázat u každé transakce následující skutečnosti:

• Software musí být původně uveden na trh prodejem v Evropském Hospodářském Prostoru majitelem autorských práv nebo s jeho souhlasem.
• Licence na software byla poskytnuta oproti úhradě poplatku, který zajišťuje majiteli práv získání odměny odpovídající ekonomické hodnotě kopie jeho díla. Čili to zjednodušeně znamená, že prvnímu vlastníkovi licence byl software prodán za odpovídající cenu.
• Majitel autorského práva poskytl původnímu nabyvateli licenci na časově neomezené užívání kopie počítačového programu.
• Původní nabyvatel musí v okamžiku prodeje učinit svou kopii „nepoužitelnou“.
• Prodejce je povinen jakýmkoliv způsobem doložit, že licenci k softwaru nabyl řádným způsobem a nebyla získána nelegálně.

Jaké podmínky použití se vztahují na nabyvatele softwaru?

SDEU uvedl, že při posuzování, zda došlo k „prodeji“, tvoří stažení kopie počítačového programu a uzavření uživatelské licenční smlouvy „nedělitelný celek“. Navíc práva nabytá podle čl. 5 odst. 1 jsou práva nezbytná pro užívání počítačového programu oprávněným nabyvatelem „v souladu s jeho zamýšleným účelem“ – což lze zjistit pouze odkazem na původní licenční podmínky. Právo na užívání převedené na druhého a případné další nabyvatele je tak omezeno rozsahem oprávnění stanovených v původní uživatelské licenci. Z rozsudku SDEU však nijak nevyplývá, že by se mezi poskytovatelem softwaru a případným novým nabyvatelem měly uplatnit jakékoli jiné smluvní závazky. SDEU navíc jasně uvedl, že žádné samostatné smlouvy, jako jsou smlouvy o údržbě a podpoře, nebudou převedeny, protože se na ně nevztahuje doktrína vyčerpání.

Co je největší problém druhotných licencí?

Prodej sekundárních softwarových licencí se rychle rozvíjí a bohužel se zde objevují nezákonné praktiky. Může se najít nepoctivý prodejce, který záměrně přeprodává licenci, která není určená pro daný účel, nabízí jinou licenci, než pak skutečně dodá, licence má třeba omezenou časovou platnost (jde například o licenci, kterou výrobce po uplynutí určité doby deaktivuje), prodává aktivační klíč opakovaně více zákazníkům nebo k druhotné licenci dodá falešné doklady.

Obezřetnost je nutná u elektronických licencí, které nyní řada uživatelů preferuje kvůli rychlému a jednoduchému dodání. Nákup z autorizovaného kanálu je v tomto případě jediná jistota – může se totiž stát, že k „výhodnému nákupu“ uživatel obdrží aktivační klíč k jiné licenci nebo edici produktu.

Takový software by následně neprošel auditem výrobce softwaru. A kdyby k tomu došlo, problémy nebude mít nesolidní dodavatel, jelikož za legálnost používaného softwaru vždy odpovídá v první řadě uživatel či statutární zástupce organizace. Zákon totiž umožňuje stíhat za pirátství nejen konkrétní osoby, ale i celou firmu jakožto právnickou osobu.

Domáhat se práva a náhrady škody na dodavateli nelegální licence je zdlouhavý proces, nemluvě o tom, že takový dodavatel může v případě problémů ukončit činnost a jakékoliv snahy o náhrady budou marné. Finanční úspora, která je hlavní motivací pro nákup druhotného softwaru, může být lákavá, ale v okamžiku auditu, kdy se začne se mluvit o postihu, pokutách a právních tahanicích a hrozí poškození pověsti společnosti, už se pár ušetřených stovek nezdá jako výhra.

Jak ověřit, že je software s druhotnou licencí v pořádku a splňuje všechny požadavky, aby se mohl používat dál?

Každý prodejce druhotných licencí uvádí, že je vše, co má v portfoliu, 100% legální a v pořádku. Někteří inzerují „notářské osvědčení“ jako právní pojistku pro zákazníka, ale ve skutečnosti by notář mohl být (a pravděpodobně i v takovém případě byl) použit k zakrytí potenciálně nelegálního zdroje. Existují také nepoctiví dodavatelé, kteří nelegálně přeprodávají licence/klíče za extrémně nízké ceny (dokonce i ve srovnání s cenovou úrovní sekundárního trhu se softwarem). Objevili se i prodejci nabízející k softwaru vlastní „certifikáty“ a poskytují faktury, jež obsahují popisy produktů bez údajů o jedinečném čísle licenční smlouvy od původního zákazníka.

V těchto případech mohou zákazníci nevědomky kupovat dobře vypadající hlavičkový papír nebo certifikáty, ale ne legitimní softwarové licence. Ověřit pravost softwaru a vyhnout se porušení licenčních práv a autorského zákona je složitější, než mnozí prodejci druhotných licencí deklarují, a použití takových licencí, kde existují pochyby o jejich původu a účelu, může být problém obzvláště ve firemním prostředí, státní správě nebo školství.

Jak postupovat při pochybách o tom, že je software s druhotnou licencí v pořádku?

Nejlepší možnost je kontaktovat autorizovaného distributora konkrétního softwaru a požádat ho o pomoc s dalším postupem. Další možností samozřejmě je obrátit se na policii nebo ověřit praktiky prodejce u ČOI.